Náš "důchodcovský" Silvestr aneb "Hogmanay in Scotland"
Když jsme se začali zabývat tím, jak strávíme Silvestra, tedy vlastně Hogmanay, jak tomu Skoti říkají (bylo to zhruba den před inkriminovaným svátkem), dospěli jsme k závěru, že budeme sedět doma, cpát se chlebíčky a popíjet víno, načež jsme si uvědomili, že od neustálého prohlížení slevových letáků jsme už opravdu jen krůček od toho začít se chovat jako opravdoví důchodci. Ještě si tak zapnout Silvestr na Nově a je to dokonalý obrázek :-)
Jako správná ženuška jsem ráno vstala (že to bylo až v 10:00 bude naše malé tajemství), vlasy jsem si stáhla do úhledného drdůlku, oblékla jsem si zástěru a upekla jsem Hoňovi tvarohovou bábovku, kterou on tak rád. No i po těch letech mu pořád ráda splním, co mu na očích vidím. Jen doufám, že dnes ti mladí nebudou v ulicích moc vyvádět! Po obědě, ke kterému jsem si ohřála (již potřetí) rajskou od nedělního oběda (kdy jsem se dokonce rozhodla udělat domácí houskové knedlíky, které ovšem nakonec byly bezhouskové, protože na housku jsem zapomněla), jsem vyrazila nakoupit podle předem přesně sestaveného nákupního lístku, abych nezapomněla na žádnou z věcí, které jsou nezbytné pro výrobu chlebíčků – například veku nebo tak… V obchodě jsem již z dálky vycítila, že dnes nás čekají velké slevy. A opravdu – 20 piv za 12 liber, no neberte to. Tak jsem se rozhodla to vzít, ovšem až po zaplacení mi došlo, že jídlo plus dvě láhve vína + dvacet plechovek piva asi jen těžko unesu. Každých pět metrů po cestě z obchodu jsem musela zastavit, položit tašky a snažit se popadnout ztracený dech. Začínám z toho šedivět… Naštěstí Judi řekla Hoňovi, který se akorát vrátil z práce, kam jsem šla, a ten hned vycítil, že se můj silvestrovský nákup neobejde bez komplikací a vyrazil mi naproti. Srazili jsme se na křižovatce, kde jsem již takřka uvažovala o tom, že tam snad ta piva nechám…
V novinách jsem se dočetla, že se u nás před domem, věřte, nevěřte, opravdu v naší ulici, bude dnes odehrávat speciální oslava Hogmanay s kapelou a průvodem a bůhví čím ještě! Možná sebereme poslední kousky našeho mládí, jež snad ještě vězí někde v hloubi našich unavených duší, a vyrazíme do společnosti (doufám, že ještě někde vyhrabu nějaké sváteční tepláky…) Právě jsem se dočetla, že Skoti slaví Hogmanay ve velkém stylu, oslavy obvykle trvají až do druhého dne – New Years Day – nepřetržitě, a někdy dokonce přesahují až do 2. ledna, kdy mají Skoti též státní svátek. To se zase jednou nevyspíme!
Čím víc si pročítám informace o místních tradicích, tím víc jsem zděšena. Jakmile odbije půlnoc, místní se předhání, kdo první překročí práh domu svého kamaráda či souseda, od kterého se následně očekává, že z toho bude nadšený a ještě ke všemu své nové hosty pohostí alkoholem a jídlem všeho druhu. Jak řekla Judi… „já už na to kašlu, mně se tady vždycky válí hromada ožralejch lidí, který pak nemůžu dostat z baráku ani druhej den ráno. Dneska jdu spát brzo!“ Ronnie nám tuto tradici potvrdil, když pravil, že je naprosto běžné, že on a jeho kamarádi chodí domů v 7, v 8 ráno… A druhý den jdou nanovo obejít ty kamarády, které nestihli tu předchozí noc. A to mají jako být ti praví důchodci! Měli bychom si z jejich elánu vzít příklad.
Zděšení číslo dvě: Ani jeden neumíme slova písně Auld Lang Syne, která se tradičně zpívá hned po půlnoci (asi ještě předtím, než se všichni rozutečou a zuřivě zaútočí na domy svých blízkých). Prý se v poslední části písně zpívá, že se mají všichni obejmout kolem ramen, a to taky všichni udělají, já jen doufám, že my budeme tohoto zvyku zproštěni, protože naše „blablablaaa“ by se asi jen tak neztratilo… No ale píseň je to krásná i instrumentálně:
www.youtube.com/watch?v=to1xT93IlUI
A nebo se to ještě musíme rychle naučit, abychom to uměli jak bičem mrská, i kdyby nás někdo o půlnoci vzbudil (což se možná stane, protože já za sebe neručím, mně se obvykle zavírají oči už po jedenácté večerní).
www.youtube.com/watch?v=R8NSKN5Dlk8
Večer: Talíře se prohýbaly pod tíhou chlebíčků, nivové šneky padaly přes okraje táců, tolik jich bylo, a několik druhů sýra nakrájených k okamžité konzumaci se perfektně hodilo k luxusnímu vínu, které se jiskřilo ve skleničkách z prvotřídního skotského skla. S Judi jsme byli v družném hovoru, hráli jsme DVD hru Who wants to be a Millionaire, ve které jsme několikrát za sebou prohráli, abychom se pak k jednomu milionu virtuálních liber vyšplhali pouze za pomoci věrného Googlu. Kolem jedenácté přišel na návštěvu první soused (asi se nemohl dočkat půlnoci). Jmenuje se Neil a hezky se s ním povídá. Vypil nám víno a snědl sýr. Odešel za 10 dvanáct a my kvůli němu málem zmeškali půlnoc. Běželi jsme se rychle převléct a vypálili jsme před dům, kde už stály davy lidí. Plná ulice, hlava na hlavě. Svařák a whiskey zdarma! Vypila jsem další dva kelímky a všichni mi připadali skvělí. Dokonce jsem i prohlásila, že je to nejlepší Silvestr v mém životě. Myslela jsem asi nejlepší Hogmanay… Než jsme se rozkoukali, již odbila půlnoc, trocha toho objímání, s Hoňou, s Judi, s nějakým neznámým pánem ve skotském kroji… Pak hrál jiný pán na dudy. Skoti jsou neuvěřitelní, hned začali tancovat, naprosto spontánně, uprostřed ulice. Když pak hrála reprodukovaná hudba, lidi zase bezprostředně zpívali známý refrén. Atmosféra byla opravdu skvělá! Pár lidí se rozhodlo nechat do světa vyletět lampióny štěstí, což se jim asi na pátý pokus povedlo (několik lampiónů předtím shořelo buďto už na zemi, nebo následně po zachycení v koruně stromu). Pak jsme šli s Hoňou spát, protože už toho bylo opravdu docela dost – pití, jídla, všeho. Naše staré kosti byly již velmi unavené…
Závěr: Češi nikdy nebudou moci chodit do rána navštěvovat svoje blízké, protože jsou už o půlnoci tak opilí, že mají co dělat, aby se udrželi na nohou tam, kde momentálně jsou.
Náš hororový dům v pozadí :)
Jupííí, svařák zadarmo :)
Hoňa se za mě asi stydí...
Hoňa, Judi a neznámý švihák...
Veselá Judi.
Radost z prvního letícího lampionu...
Jediná fotky s bleskem na závěr...